sustainability 01.intro

Naše generace nakupuje. A nakupuje i to, co nepotřebuje, přičemž se snaží utratit co nejméně peněz za co nejvíce věcí. Tím hraje do noty obrovským firmám spolu se kterými ruku v ruce prohlubuje naši současnou konzumní společnost.
Asi jste už pochopili, že dnes bude článek o problému současné fast fashion a o důležitosti existence jejího protipólu – sustainable fashion / udržitelné módy. O problém fast X sustainable fashion se zajímám asi dva roky a zhruba stejně dlouho vám o tom plánuju psát spousty článků. Během tý doby jsem poznala různé projekty a značky, změnila svůj přístup k nakupování a napsala maturitní práci "Udržitelná móda v ČR". (+ články: sustainability | tipy na udržitelné vánoční dárky | nové, ale udržitelné oblečení)
Nedokážu si představit, že bych nacpala všechno do jednoho článku, takže budu psát na tohle téma takový příběh na pokračování.. V tomto dílu 01 se budu věnovat základním faktům, protože ty jsou podle mě tím klíčem k pochopení celýho problému. Až po nich se budu věnovat udržitelným značkám a dalším konkrétním způsobům sustainable fashion. 


Současný módní průmysl funguje převážně způsobem takzvané Fast Fashion, rychlé módy, která je navrhovaná v Evropě a Americe, masově produkovaná v zemích třetího světa a následně distribuovaná kolem celé zeměkoule. V českých pobočkách nadnárodních řetězců, jako H&M, Zara nebo Mango, kupujeme stejné šaty jako zákazníci v Americe, Francii nebo v Číně. Stojí pár stovek a jejich kvalita a design nám poslouží maximálně půl roku. Jsou totiž ušité podle krátkodechých masových trendů a při jejich výrobě se nepočítá s tím, že by nám měly vydržet více než jednu sezonu. Kromě toho, že je z velké části šijí dělnice v pro nás nemyslitelných podmínkách, jejich výroba znečišťuje životní prostředí a spotřebovává velké množství přírodních zdrojů, od vody až po fosilní paliva. Je to dané nejen způsobem výroby, ale i tím, že tyto oděvy za zákazníky běžně cestují v lodních kontejnerech přes půl světa.(1) Oděvní průmysl je v celosvětovém měřítku druhým nejšpinavějším odvětvím ekonomiky. Naše obrovská spotřeba oblečení vynáší módním firmám ročně 3 biliony dolarů s tím, že průměrné náklady na výrobu bot jsou 10 dolarů a jejich prodejní cena je 160 dolarů. Nízká cena nákladů je podmíněna lokací výroby, jež je nejčastěji Asie. Zde je oblečení vyráběno bez důsledných kontrol, pro výrobu se využívají nekvalitní materiály z neudržitelných zdrojů a nebezpečné chemikálie. Zaměstnanci dostávají mzdy pod hranicí chudoby, jejich bezpečnost ani pojištění není zajištěno a na dovolenou nemají nárok.(2) (citace z mojí maturitní práce, zdroj 1, zdroj 2)
Nejdůležitější je si uvědomit, že jde o globální problém zahrnující porušování ekologických i etických pravidel. Jde o ničení přírody (vč. umírání zvířat, co v ní žijí), vykořisťování dospělých lidí i dětí a neskutečný bohatství několika majitelů největších módních značek.
 



Asi vás napadne – hm, to je dost blbý, ale co já s tím udělám?
Jako jednotlivci jen těžko dokážeme něco změnit, ale právě to rozhodnutí NEBÝT SOUČÁSTÍ PROBLÉMU, ALE ŘEŠENÍ musí proběhnout v hlavě každýho z nás. A tak můžeme společně snížit nekonečnou touhu po novém "trendy" oblečení, hledat alternativní způsoby oblékání a snažit se přinutit oděvní firmy ke zlepšení podmínek ve výrobním procesu.

p.s. pokud jste neviděli, tak rozhodně doporučuju reality show Sweatshop: Deadly fashion - 3 blogeři z Norska jsou vysláni do Kambodži, kde vše zažívají na vlastní kůži (bohužel je pravděpodobně realita ještě horší, protože do mnoha továren je ani nepustili)

6 komentářů:

  1. Ta reality show je opravdu skvělá, něco takového by rozhodně měli vysílat i u nás v televizi, aby se info o tomhle problému dostalo do širší veřejnosti. Bohužel si myslím, vzhledem ke každosezonnímu šílenství v zaře, mangu nebo právě hmku, že většina lidí dá přednost levnému nekvalitnímu zboží. Ale je super, že o tom píše čím dál tím víc blogerek, těším se na další díl. Jsi skvělá

    OdpovědětVymazat
  2. - já to pořád říkám. anička na hrad !

    OdpovědětVymazat
  3. super článek, určitě budu číst i ty další! Já se o to snažím taky více zajímat, ale spíš jsem v té fázi, že o tom něco docela vím, rozhodně nějak přehnaně nenakupuju, ale hodily by se mi třeba nějaké ty tipy na ty značky nebo něco podobného, tak se těším na další články. A taky mrknu na tu show, já jsem viděla jen dokument True Cost.
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
  4. dekuji za tento článek a teším se na další!

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek a těším se na další. Sice nejsem nákupní maniak a vždy se snažím koupit si jen to, co opravdu potřebuji. Každopádně jsem se rozhodla, že nejlepším řešením bude šít si vlastní oblečení nebo recyklovat. :) Nikdo by asi neměl mít dobrý pocit po nákupu v nějakém řetězci. Snad se článek dostane do povědomí více lidí.

    OdpovědětVymazat
  6. Martina J.15/2/17 05:29

    Milá Aničko,

    super článek. Těším se na další z této problematiky. Rovněž pomalu přecházím na sustainable fashion a snažím se i o šití, přešívání a tak.. Je skvělé, že spousta lidí si tento problém uvědomuje a snaží se udělat něco pro opak.

    Ať se daří. S pozdravem Martina J.

    OdpovědětVymazat

♥♥♥